Ticho a dusno před bouří? 25 května, 2008

Inu, není tomu tak dávno, co jsem psala sem, do okýnka pruhované věže se světýlkem nahoře… Napadlo mě, že by bylo docela fajn, kdyby se tu zobrazil kontrast mezi Májou s dobrou, přímo paprsčitě svítivou náladou a Májou, která se nachází v bouři nálad, která je plná obav, zklamání, vzteku a strachu…

Je to tak, když jsem minule psala o krásných tulipánech, tak dneska tu bude něco o tom mraku nade mnou, kterého se děsím…byl tak daleko, že jsem ho ani neviděla. Nechtěla jsem ho vidět, jelikož bylo všechno kolem krásné. Přes den svítilo sluníčko, v noci zas hvězdy a nebylo zapotřebí se čehokoli bát či děsit. Teď tu ale už od rána zkroušeně sedím a přemýšlím, proč mám takový divný pocit. Vlastně mě přepadnul už včera večer, ale teď je takový intenzivnější. Zatím však takové to dusno před bouří. Kéž by to samo odeznělo a nikdo by neztroskotal v jinak docela poklidných vodách… Asi bych ještě byla ochotna přijmout nějakou krátkou přeháňku, která by zavlažila vyschlou půdu a letní kytičky by se mohly náležitě rozbujet… Je to paradox, když ve skutečnosti všude kolem mě pršelo celý minulý týden a teď, když má konečně vysvitnout slunce a já bych mohla vyběhnout ven v sukni a lehnout si na přehoz, sedím tu celá ustaraná a ani nevím proč…

Toť vše o tom blíže nespecifikovatelném špatném počasí…

Příští víkend vyrazím s Miši a spolubydličkou na Mezi Ploty. Nemůžu se dočkat:) Po Anifestu, který byl výborný zas trochu hudby a ještě k tomu dámská jízda;D Bude sranda;) Užijem si to…;) Mimochodem, Anifest stál vážně zato! Krásná probuzení a  prosluněné chvilky na lavičce…doufám, že  se o prázdninách dočkáme něčeho podobného, pokud to nespláchne  nějaký neočekávaný zákeřný déšť… Už se šíííleně těším:o)

Držte mi/nám palce a jestli nemůžete v noci spát, stejně jako jsem včera nemohla já, nepište maily, po nichž zbude jen ticho (před bouří?), ale počítejte raději proužky…;) Ať je to léto hezčí a hezčí a nezkazí se nám počasí …

Májové tulipány 3 května, 2008

No nejsou nádherné? Po dlouhé době se tu zas objeví nějaký článek a hned s takovou krásnou fotkou:) Ano, je to tak! Dostala jsem svou první květinu od muže, když tedy nepočítám otce… Jsem šťastná jako blecha. Dneska je sice už třetího a on přišel a „vrazil“ mi kytku už prvního, ale moje oblíbené tulipány, které rozsvítily celý můj pokoj, jsou nadále svěží a čerstvé. Žluto-červené žíhání, modrá váza…Jsem unešena. Dokonalé.  – Chtěla bych tímto vzkázat všem chlapcům a mužům, aby si tento odstavec přečetli ještě jednou a klidně i vícekrát, dokud si nevšimnou, jakou taková květina dokáže udělat radost. A to i kdybyste ji vyrvali z nějakého záhonu v parku…nebo třeba donesli obyčejnou sedmikrásnku. Chápete?😉

Procházka přelidněným Petřínem. Ano tati, měl jsi pravdu, že prvního máje jsou v Praze určitě romantičtější místa, ale už proto, že to byl odjakživa můj sen, vyrazit v tento lásky čas zrovna sem, tak jsme prostě museli;) Nakonec jsme byli rádi, že jsme sešli ten prudký kopec, polibku pod rozkvetlým stromem jsem se taky dočkala a snědli jsme strašnou spoustu zmrzliny…

Mám toho sice teď opravdu hodně, ale zas jsem téměř pořád plná pozitivní energie a celkem šťastná, takže mi jde všechno rychle od ruky a vážně není, na co si stěžovat. Když ještě připočtu to, že ve středu odjíždím na pět dní na Anifest-festival animovaného fimu v Třeboni…je to perfektní:)

Neodpustím si ještě jeden pohled na mou překrásnou květinu, tentokrát z ptačí perspektivy…:)

Přeji vám krásný konec jara, příjemný začátek léta a ať rozkvetete…nebo ať aspoň kvete vše kolem vás…

Taky přeju hodně zdraví všem alergikům a astmatikům, dneska je náš mezinárodní den;) !

Zatial;o)

RozJařený pohled do minulosti:o) 13 března, 2008

Jaro je tu!? Venku už je teď spíš aprílově, ale zas bych to nerada zakřikla…někdy ještě trochu přituhuje… Jelikož už jsem téměř čtrnáct dní doma a začíná mě to zmáhat, píšu všude, kam se jen dostanu se svým perem či klávesnicí…

Na lyžák jsem kvůli další nemoci neodjela, tak proto ten druhý týden volna, hned po prázdninách. Jako „velkého maroda“ mě včera přjel navštívit ten, co je před N. I když to bylo v předvečer dvouletého výročí velkého krachu, tak jsme si to náležitě užili. A jak…! O:-) Ano, je tomu dneska přesně dva roky, co jsem poprvé truchlila a vážně brečela kvůli klukovi…od té doby se toho stalo hodně, ale můj první blog tzv. černo-černá Maríina tma v hlavě, vděčí za své založení právě pocitům a myšlenkám, kterýma oplývala moje kebulka právě v tomto ne příliš veselém období…a bylo to neveselé nejen kvůli neopětované lásce…ještě pořád se tomu teď nemůžu tak úplně smát… Od té doby, co jsem začala psát takhle do světa, tak se toho dost změnilo a v začátcích to bylo až takové, že jsem ty první dva měsíce svého velmi otevřeného a „neohroženého“ vyjadřování se, musela z internetu nenávratně odstranit…Jenže ono asi opravdu existuje něco jako závislost…ještě když je člověk takový grafoman jako já, že? Takže jsem na to psaní po pár týdnech zase skočila a od května 2006 takhle funguju… To je celá moje bloggerská historie… Tenhle blog, jak jsem se snažila na začátku naznačit, vzniknul také proto, že černá je někdy moc nebarevná a jak se toho hodně změnilo, toužím se někdy projevit i v jiných barvách…tady můžu experimentovat, v nynější hvězduplné tmě budu dál konzervativně pokračovat…;)

Nemůžu se dočkat až vylezu z baráku a venku bude teplíčko…sluníčko bude svítit…a…pak už bude chybět jen jediné a to mi snad doufám a klepu na zuby, také nebude scházet;o)

Tak to jen tak pro zajímavost, nějaký ten článek…možná i proto, že jsem z toho jara taková rozjařená…a už nemám roupama co dělat…jsem nevybouřená a vím, že budu ještě minimálně dva dny sedět doma…

Majte sa…co nekrááásněji:)

Láska…pozitívně 14 února, 2008

Láska vždy vyléééčí to čo treba… (Dnes se zaměříme na lásku a její lepší stránky, ano? Nebude myslet na ty ošklivé věci…;) ) 

Ne, nemám ráda Valentýn, ten červeno-růžový komerční svátek úchylných amorků… Jen musím říci, že nebýt tohoto citu, který je podle kalendáře dnes oslavován (Já či snad lépe řečeno my, oslavujeme téměř každým dnem;o) ), bych se tento týden měla snad ještě hůř…a to už si zas tolik nedovedu představit. Ať jsem se přes den mračila nebo mě bolela hlava, s každým krásným úsměvem od toho, co je před N mi bylo lépe…

…a taky ty písničky se docela hodí…

Subways a jejich Mary, Eláni a Zalubil sa chlapec nebo Vymyslená…:o) Vlna rytmu mnou prostoupí, směju se, poskakuju a prozpěvuju si…:)

Za chvilku zas další hodina a odpoledne budu vyřízená usínat, jenže pak přijde večer…a znovu obživnu…polechtáním nebo tak něčím;o)

Zatial sa mááájte;o) a vězte, že láska je kouzelná…O:-) 

Jde na mě jaro…:) 7 února, 2008

Helou jelou:)!

Vypadá to asi, jako bych snad úplně zapoměla na tyhle moje pohledy z majáku…jenže ona to není tak úplně pravda, jelikož toho bylo vážně dost. Já vím, to mě neomlouvá. Také jsem stále více zvyklá psát spíš to, co se děje v hlavě, takže s majáky jsem spojila možná tak to, že jsem si na Vánoce koupila krásný majákový kalendář, heč!

Stalo se toho hodně. Občas bych z toho skákala na skaliska, to se musí nechat. Jenže jak už to tak bývá, aby mozku zbylo místo na tu spoustu nových věcí, tak v prvé řadě vytlačí to ošklivé, pak to nepodstatné a nakonec tam zbudou jen ty nejhezčí zážitky a chvíle, takže se stalo to, že i když se toho od listopadu událo i hodně nehezkého a občas se mi zdálo, že utonu ve vlnách, přišly i taková ta světla a naleštěné lodičky, které pluly okolo…Momentálně to došlo tak daleko, že je klidné moře (ale to tedy klepu na zuby a dosti razantně, jelikož na některé bouře se jen tak zapomenout nedá…), krásná noc, jasno, hvězdy svítí a silné světlo majáku též. Teď sice z postele a peřin, jelikož leží doma nemocná, ale i tak…Když se na to podívám z ptačí perpektivy, tak plavu dobře:)

Chyběl mi tenhle rozsvícený pozitivní prostor…nějak na mě psaní sem dobře působí:)

Mimochodem, až budete mít chuť na něco zvláštního, odložte Malého prince; Zločin a trest; Fulghuma a Seiferta a nahlédněte do Erekce, ejakulace, exhibice a dalších příběhů obyčejného šílenství…Bukowski. Čtu ho na doporučení, na oplátku jsem zas já doporučila Devatero pohádek…ano, zajímavý kontrast:D Je to moje oblíbená pohádková knížka, hned po Paní Láryfáry a Pipi dlouhé punčoše:)

Takže tu tak polehávám, popíjím čajdu, čtu věty, které nezačínají velkým písmenem, smrkám, pozoruji svých šestnáct téměř zvadlých tulipánů od tatíka, které mi byly před týdnem věnovány v předvečer šestnáctin…a těším se, moc se těším na zítřek, jelikož i když jsem nachcípaná a vypadám ošklivě nemocně, i tak se mě snad ten, co je před N neleknul natolik, aby za mnou v pátek nepřijel;) Inu, na podzim jsem pesimisticky uvažovala o poločasech a časech rozpadu, nyní už se mi o tom moc přemýšlet nechce. Zima už je skoro pryč, brzo bude jaro a pak léto…a co já vím? Třeba zužitkuju ten červený přehoz a třeba až bude zem prohřátá, budeme se na něm válet spolu…:o)

Tak hleďme dál a mžourejme v oslnivém slunečním svitu či v noci za světel majáků:)

Přeji krásný den a hodně štěstí…ať na vás to jaro také vletí! 

Co to??? 3 listopadu, 2007

Ehm, snad bude ten příští týden o něco vydařenější…na chatě bylo nááádherně, ale od neděle večer krach… Normálně jsem zas nic nepřečetla, nic neposlouchala, nic neudělala…

…není vlastně o čem psát, jelikož ty věci co se staly zatím rezonujou v mojí hlavě, která je ještě nezvládla pořádně zpracovat a ohodnotit…Třeba se tomu pak zasměju a ještě o tom ráda napíšu…

Zatím se mějte lépe než já…;)

Juchuchuchůůů? Nejásám předčasně, že ne? 24 října, 2007

Juch, držte palce, ať to vyjde na všech frontách…vypadá to, že část prodlouženého víkendu bude opravdu skvělá:o)

Sice bude více než zvláštní, jak se teď budu muset doma chovat, abych je náhodou nenaštvala a oni se nerozhodli mi ten můj výlet s přenocováním třeba zatrhnout, ale stojí to za to…sny se neplní jen o Vánocích. Ehm, budu mít předvánoční Vánoce;) Ještě to sice není úplně jasné, jelikož všechna povolení zatím nebyla vyřčena, ale doufám…;o)

Láska v zimě bude ozkoušena, jelikož budem štípat dříví a navlíkat se, protože tam bude vážně kosa. Snad nebudem Miši a její drahou polovičku moc rušit;o) Ano, jsem nadšenááá:o)

Dokonce jsem si za ty tři dny i docela odpočinula, přečetla pár stránek, poležela u sestřiček a na seně též…jsem spokojená. Vůbec se to nevyvíjí špatně…;o) Psala jsem-o do sešitu na bélé stránky…:)

Mimochodem, tak jako v tom komiksoidním obrázku to osobně nemám, jen se mi ten obrázek šíleně líbil;) 

Majte sa, užívejte prodlouženého víkendu…a užívejte…:o)

21.=31+30=2 …aneb – mánie? 21 října, 2007

Tak tedy dnes je 21.října a i když je venku zima, mně je vážně krásně…nevím, co mě to tak najednou popadlo, možná je to i tím, že už je konečně neděle, ale pocit zamilovanosti mě dnešního rána zaplavil absolutně hodně…a to ošklivý zataženo, co je venku, přijde mi jako modrá obloha…(téměř i bez mráčku…). Tak jsem připojila tenhle obrázek a rozhodla jsem se světu popřát krásný podzimní den! Nezmrzněte!

Ať slunce prosvítí každý krok vašeho všedního dne…nechť nad vámi v noci hvězdy bdí!

Přeji nááádherný týden:)!

Jak domluvit mozku, přežít kosu a přežít vůbec? 20 října, 2007

Moji drazí, moji milí…

…jak jen začít, když stále něco dělám a myšlenky si ani nestačím srovnat, když tu už začínám něco nového…? K tomu všemu ještě stále koukám na imaginární obzor. Neustále se tam střídají všemožné obrazy a předtuchy. A jelikož nejsem moc velký optimista, nejsou vždy modro-oblohářské. Šlehající blesky, šedé zataženo, kroupy, déšť…mimochodem, dneska ráno prý už i v Černé Díře padal sníh! Ještě, že jsem spala do půl jedenácté a nestihl mě ten otřesný pohled na poletující studené kousky oblohy, které štípou a pak mě zebe všechno a mám červený nos…To mě přivádí k myšlence, že všechny super-romantické filmy typu „Rosamunde Pilcher“ jsou natáčeny buďto v létě, aby na seníku nebyla zamilovanému páru zima a nebo nějakým zázrakem dojde k uvolnění bytu či v lepším případě obrovského domu s velikánskou postelí a vířivou vanou (když je náhodou zima). Povšimla jsem si taky toho, že pár vycházející ze seníku není nikdy obalen senem a rozhodně ho nemá plné vlasy a ještě třetí den po romantické chvilce mu nepadá sláma z bot… Nehledě na to, že když náhodou nejdou do obrovské vily, ale opravdu na seník, je tam vždycky volno, jako by ostatní měli kam jít nebo se snad vůbec nepárovali! Inu, život není jako růžová zahrada ani se neutápí v plamenech vášně a už vůbec nikdo nedbá na křehkost některých vztahů. Poslední dobou mě trápí moje neposedné myšlenky a to, že vůbec nestíhám (nestíhám všechno včetně mého mozku…). Jo a taky mě štve ta strašná kosa!!! Je hnusná, odporná, nechutná zima!!!

Nikdy mi ještě nevyšel prvo-májový polibek…ehm, na Petříně, tak o tom se mi ani nezdálo, ale zas se zužitkovala středeční vycházka, takže jsem poprvé vytáhla na Petřín někoho jiného, než moji spolubydličku a nebyla jsem tam tažena násilí kýmkoli z rodinky! Ano, ten co je před N se nechal dotáhnout asi tak do půlky kopce, takže jsme probrali krásnou barevnost listů, kterou asi vidí jen někteří podivní jedinci (takže on ne, což je jedna z věcí, kterou vážně nechápu…) a sice jsme nedošli ani k rozhledně nebo k Máchovi, ale sedli jsme si na lavičku v půlce kopce…Tam mě bohužel přepadnul náhlý výkyv nálady. Nejspíš mojemu mozkovi došlo, že bude muset vydat nějaký silnější signál, když na jeho malá upozornění „zamysli se, odpočiň si, sedni si, vypni na chvilku, vykašli se na to, rozbreč se, nesměj se jak blbá“ nereaguju a pořádně mi to osladil. Vůbec se mi to nelíbilo. Přehnal to! Byla jsem úplně mimo…naštěstí jen na chvíli, ale zato vážně intenzivně… No, ale na Petříně jsem tedy konečně byla tak, jak jsem vždycky chtěla…ehm, dobře, měla bych to zopakovat a dovést k dokonalosti, ale to asi vážně až v květnu, jelikož nanějakou delší dobu mě už v tomhle počasí nikdo ven nedostane!

Jo, Miši, závidim Ti ty tvoje prázdniny…teda spíš vaše, co?…Takovou příležitost kdybychom měli…:o) Ehm, pouze zasněný pohled;o)

Dobře, tak já si jdu lehnout a číst…omluvte mě, jsem vyžvejknutá a zítra (+dalších několik dní-minimálně!) bych potřebovala ignorovat mozek, který mi neustále říká něco jako že jsem moc veselá, takže si musím alespoň trošku odpočinout a domluvit mu;)

Pááá;o)

Dejte si čajdu! 13 října, 2007

Až jednou budete šíííleně unavení a vaše drahá polovička nebude zrovna dobře naložena, nasedněte v malé vísce na autobus a nechte se zvolna unášet přes všechny díry silnic všemi kousky lesa až na metro do Prahy…přečkejte otravnou cestu mezi špatně naladěnými Pražáky, kteří se těší domů a těšte se na to, co přijde…

Stačí zalehnout do koutku čajovny. Ano, už to zalehnutí do měkkých polštářů je výjimečné, jelikož v tomhle koutku je neustále plno a teď jste se tam prorvali i vy:) Pokud máte za sebou pár perných dnů a krátkých spánků či hodin biologie nebo civics, pak vám to bude připadat ještě daleko dokonalejší. Když vám pak přinesou vodnici a provedou před vámi čajový obřad, nemáte slov. Musíte však ležet vedle svého protějška, usmívat se do jeho zářících očí a přičichnout k čerstvě vyluhovanému bílému čaji, jenž prý podporuje povídavost:)

Čajový obřad mě nadchnul. I kdyby ten čaj pak chutnal sebehůř, stejně vám bude chutnat, jelikož jeho příprava uchvátí všechny smysly-ano i hmat…konvička s vroucí vodou pálí do bříšek prstů jako čert;) …, ale ten čaj ještě k tomu skvěle chutnal! Nu, to se musí zažít. To se musí pořádně vyluhovat…a vychutnat všechny chutě, vyčmuchat všechny vůně, které se neustále mění…a v neposlední řadě se musíte dívat do očí které jsou tak nádherné, že se od nich prostě nejde odtrhnout, pokud nejsou zavřené, ale to pak musí být i ty vaše, jelikož… … …:o)(o: Jo…a když pak do všeho vtrhne Miši a tenkým hláskem se zeptá, jestli by se do koutku mohla nacpat taky a ne sama…to je pak člověk obklopen z obou stran pohodou…:)

A jinak byl celý týden velmi náročný, nestihla jsem ani moc číst…ale dokonce jsem se i chvilinku kochala barevnými listy a válela se po modrém doskočišti…

Dejte si čajdu, zabalte se do deky, obejměte polštář a mějte se…;) A pokud máte možnost obejmout někoho živého a zabalit se do deky ve dvou…budete se mít ještě líp;D