Moji drazí, moji milí…
…jak jen začít, když stále něco dělám a myšlenky si ani nestačím srovnat, když tu už začínám něco nového…? K tomu všemu ještě stále koukám na imaginární obzor. Neustále se tam střídají všemožné obrazy a předtuchy. A jelikož nejsem moc velký optimista, nejsou vždy modro-oblohářské. Šlehající blesky, šedé zataženo, kroupy, déšť…mimochodem, dneska ráno prý už i v Černé Díře padal sníh! Ještě, že jsem spala do půl jedenácté a nestihl mě ten otřesný pohled na poletující studené kousky oblohy, které štípou a pak mě zebe všechno a mám červený nos…To mě přivádí k myšlence, že všechny super-romantické filmy typu “Rosamunde Pilcher” jsou natáčeny buďto v létě, aby na seníku nebyla zamilovanému páru zima a nebo nějakým zázrakem dojde k uvolnění bytu či v lepším případě obrovského domu s velikánskou postelí a vířivou vanou (když je náhodou zima). Povšimla jsem si taky toho, že pár vycházející ze seníku není nikdy obalen senem a rozhodně ho nemá plné vlasy a ještě třetí den po romantické chvilce mu nepadá sláma z bot… Nehledě na to, že když náhodou nejdou do obrovské vily, ale opravdu na seník, je tam vždycky volno, jako by ostatní měli kam jít nebo se snad vůbec nepárovali! Inu, život není jako růžová zahrada ani se neutápí v plamenech vášně a už vůbec nikdo nedbá na křehkost některých vztahů. Poslední dobou mě trápí moje neposedné myšlenky a to, že vůbec nestíhám (nestíhám všechno včetně mého mozku…). Jo a taky mě štve ta strašná kosa!!! Je hnusná, odporná, nechutná zima!!!
Nikdy mi ještě nevyšel prvo-májový polibek…ehm, na Petříně, tak o tom se mi ani nezdálo, ale zas se zužitkovala středeční vycházka, takže jsem poprvé vytáhla na Petřín někoho jiného, než moji spolubydličku a nebyla jsem tam tažena násilí kýmkoli z rodinky! Ano, ten co je před N se nechal dotáhnout asi tak do půlky kopce, takže jsme probrali krásnou barevnost listů, kterou asi vidí jen někteří podivní jedinci (takže on ne, což je jedna z věcí, kterou vážně nechápu…) a sice jsme nedošli ani k rozhledně nebo k Máchovi, ale sedli jsme si na lavičku v půlce kopce…Tam mě bohužel přepadnul náhlý výkyv nálady. Nejspíš mojemu mozkovi došlo, že bude muset vydat nějaký silnější signál, když na jeho malá upozornění “zamysli se, odpočiň si, sedni si, vypni na chvilku, vykašli se na to, rozbreč se, nesměj se jak blbá” nereaguju a pořádně mi to osladil. Vůbec se mi to nelíbilo. Přehnal to! Byla jsem úplně mimo…naštěstí jen na chvíli, ale zato vážně intenzivně… No, ale na Petříně jsem tedy konečně byla tak, jak jsem vždycky chtěla…ehm, dobře, měla bych to zopakovat a dovést k dokonalosti, ale to asi vážně až v květnu, jelikož nanějakou delší dobu mě už v tomhle počasí nikdo ven nedostane!
Jo, Miši, závidim Ti ty tvoje prázdniny…teda spíš vaše, co?…Takovou příležitost kdybychom měli…:o) Ehm, pouze zasněný pohled;o)
Dobře, tak já si jdu lehnout a číst…omluvte mě, jsem vyžvejknutá a zítra (+dalších několik dní-minimálně!) bych potřebovala ignorovat mozek, který mi neustále říká něco jako že jsem moc veselá, takže si musím alespoň trošku odpočinout a domluvit mu;)
Pááá;o)
Juch, držte palce, ať to vyjde na všech frontách…vypadá to, že část prodlouženého víkendu bude opravdu skvělá:o)
Tak tedy dnes je 21.října a i když je venku zima, mně je vážně krásně…nevím, co mě to tak najednou popadlo, možná je to i tím, že už je konečně neděle, ale pocit zamilovanosti mě dnešního rána zaplavil absolutně hodně…a to ošklivý zataženo, co je venku, přijde mi jako modrá obloha…(téměř i bez mráčku…). Tak jsem připojila tenhle obrázek a rozhodla jsem se světu popřát krásný podzimní den! Nezmrzněte!
