Až jednou budete šíííleně unavení a vaše drahá polovička nebude zrovna dobře naložena, nasedněte v malé vísce na autobus a nechte se zvolna unášet přes všechny díry silnic všemi kousky lesa až na metro do Prahy…přečkejte otravnou cestu mezi špatně naladěnými Pražáky, kteří se těší domů a těšte se na to, co přijde…
Stačí zalehnout do koutku čajovny. Ano, už to zalehnutí do měkkých polštářů je výjimečné, jelikož v tomhle koutku je neustále plno a teď jste se tam prorvali i vy:) Pokud máte za sebou pár perných dnů a krátkých spánků či hodin biologie nebo civics, pak vám to bude připadat ještě daleko dokonalejší. Když vám pak přinesou vodnici a provedou před vámi čajový obřad, nemáte slov. Musíte však ležet vedle svého protějška, usmívat se do jeho zářících očí a přičichnout k čerstvě vyluhovanému bílému čaji, jenž prý podporuje povídavost:)
Čajový obřad mě nadchnul. I kdyby ten čaj pak chutnal sebehůř, stejně vám bude chutnat, jelikož jeho příprava uchvátí všechny smysly-ano i hmat…konvička s vroucí vodou pálí do bříšek prstů jako čert;) …, ale ten čaj ještě k tomu skvěle chutnal! Nu, to se musí zažít. To se musí pořádně vyluhovat…a vychutnat všechny chutě, vyčmuchat všechny vůně, které se neustále mění…a v neposlední řadě se musíte dívat do očí které jsou tak nádherné, že se od nich prostě nejde odtrhnout, pokud nejsou zavřené, ale to pak musí být i ty vaše, jelikož… … …:o)(o: Jo…a když pak do všeho vtrhne Miši a tenkým hláskem se zeptá, jestli by se do koutku mohla nacpat taky a ne sama…to je pak člověk obklopen z obou stran pohodou…:)
A jinak byl celý týden velmi náročný, nestihla jsem ani moc číst…ale dokonce jsem se i chvilinku kochala barevnými listy a válela se po modrém doskočišti…
Dejte si čajdu, zabalte se do deky, obejměte polštář a mějte se…;) A pokud máte možnost obejmout někoho živého a zabalit se do deky ve dvou…budete se mít ještě líp;D
