Helou jelou:)!
Vypadá to asi, jako bych snad úplně zapoměla na tyhle moje pohledy z majáku…jenže ona to není tak úplně pravda, jelikož toho bylo vážně dost. Já vím, to mě neomlouvá. Také jsem stále více zvyklá psát spíš to, co se děje v hlavě, takže s majáky jsem spojila možná tak to, že jsem si na Vánoce koupila krásný majákový kalendář, heč!
Stalo se toho hodně. Občas bych z toho skákala na skaliska, to se musí nechat. Jenže jak už to tak bývá, aby mozku zbylo místo na tu spoustu nových věcí, tak v prvé řadě vytlačí to ošklivé, pak to nepodstatné a nakonec tam zbudou jen ty nejhezčí zážitky a chvíle, takže se stalo to, že i když se toho od listopadu událo i hodně nehezkého a občas se mi zdálo, že utonu ve vlnách, přišly i taková ta světla a naleštěné lodičky, které pluly okolo…Momentálně to došlo tak daleko, že je klidné moře (ale to tedy klepu na zuby a dosti razantně, jelikož na některé bouře se jen tak zapomenout nedá…), krásná noc, jasno, hvězdy svítí a silné světlo majáku též. Teď sice z postele a peřin, jelikož leží doma nemocná, ale i tak…Když se na to podívám z ptačí perpektivy, tak plavu dobře:)
Chyběl mi tenhle rozsvícený pozitivní prostor…nějak na mě psaní sem dobře působí:)
Mimochodem, až budete mít chuť na něco zvláštního, odložte Malého prince; Zločin a trest; Fulghuma a Seiferta a nahlédněte do Erekce, ejakulace, exhibice a dalších příběhů obyčejného šílenství…Bukowski. Čtu ho na doporučení, na oplátku jsem zas já doporučila Devatero pohádek…ano, zajímavý kontrast:D Je to moje oblíbená pohádková knížka, hned po Paní Láryfáry a Pipi dlouhé punčoše:)
Takže tu tak polehávám, popíjím čajdu, čtu věty, které nezačínají velkým písmenem, smrkám, pozoruji svých šestnáct téměř zvadlých tulipánů od tatíka, které mi byly před týdnem věnovány v předvečer šestnáctin…a těším se, moc se těším na zítřek, jelikož i když jsem nachcípaná a vypadám ošklivě nemocně, i tak se mě snad ten, co je před N neleknul natolik, aby za mnou v pátek nepřijel;) Inu, na podzim jsem pesimisticky uvažovala o poločasech a časech rozpadu, nyní už se mi o tom moc přemýšlet nechce. Zima už je skoro pryč, brzo bude jaro a pak léto…a co já vím? Třeba zužitkuju ten červený přehoz a třeba až bude zem prohřátá, budeme se na něm válet spolu…:o)
Tak hleďme dál a mžourejme v oslnivém slunečním svitu či v noci za světel majáků:)
Přeji krásný den a hodně štěstí…ať na vás to jaro také vletí!
Láska vždy vyléééčí to čo treba… (Dnes se zaměříme na lásku a její lepší stránky, ano? Nebude myslet na ty ošklivé věci…;) ) 
