Jaro je tu!? Venku už je teď spíš aprílově, ale zas bych to nerada zakřikla…někdy ještě trochu přituhuje… Jelikož už jsem téměř čtrnáct dní doma a začíná mě to zmáhat, píšu všude, kam se jen dostanu se svým perem či klávesnicí…
Na lyžák jsem kvůli další nemoci neodjela, tak proto ten druhý týden volna, hned po prázdninách. Jako “velkého maroda” mě včera přjel navštívit ten, co je před N. I když to bylo v předvečer dvouletého výročí velkého krachu, tak jsme si to náležitě užili. A jak…! O:-) Ano, je tomu dneska přesně dva roky, co jsem poprvé truchlila a vážně brečela kvůli klukovi…od té doby se toho stalo hodně, ale můj první blog tzv. černo-černá Maríina tma v hlavě, vděčí za své založení právě pocitům a myšlenkám, kterýma oplývala moje kebulka právě v tomto ne příliš veselém období…a bylo to neveselé nejen kvůli neopětované lásce…ještě pořád se tomu teď nemůžu tak úplně smát… Od té doby, co jsem začala psát takhle do světa, tak se toho dost změnilo a v začátcích to bylo až takové, že jsem ty první dva měsíce svého velmi otevřeného a “neohroženého” vyjadřování se, musela z internetu nenávratně odstranit…Jenže ono asi opravdu existuje něco jako závislost…ještě když je člověk takový grafoman jako já, že? Takže jsem na to psaní po pár týdnech zase skočila a od května 2006 takhle funguju… To je celá moje bloggerská historie… Tenhle blog, jak jsem se snažila na začátku naznačit, vzniknul také proto, že černá je někdy moc nebarevná a jak se toho hodně změnilo, toužím se někdy projevit i v jiných barvách…tady můžu experimentovat, v nynější hvězduplné tmě budu dál konzervativně pokračovat…;)
Nemůžu se dočkat až vylezu z baráku a venku bude teplíčko…sluníčko bude svítit…a…pak už bude chybět jen jediné a to mi snad doufám a klepu na zuby, také nebude scházet;o)
Tak to jen tak pro zajímavost, nějaký ten článek…možná i proto, že jsem z toho jara taková rozjařená…a už nemám roupama co dělat…jsem nevybouřená a vím, že budu ještě minimálně dva dny sedět doma…
Majte sa…co nekrááásněji:)
