Inu, není tomu tak dávno, co jsem psala sem, do okýnka pruhované věže se světýlkem nahoře… Napadlo mě, že by bylo docela fajn, kdyby se tu zobrazil kontrast mezi Májou s dobrou, přímo paprsčitě svítivou náladou a Májou, která se nachází v bouři nálad, která je plná obav, zklamání, vzteku a strachu…
Je to tak, když jsem minule psala o krásných tulipánech, tak dneska tu bude něco o tom mraku nade mnou, kterého se děsím…byl tak daleko, že jsem ho ani neviděla. Nechtěla jsem ho vidět, jelikož bylo všechno kolem krásné. Přes den svítilo sluníčko, v noci zas hvězdy a nebylo zapotřebí se čehokoli bát či děsit. Teď tu ale už od rána zkroušeně sedím a přemýšlím, proč mám takový divný pocit. Vlastně mě přepadnul už včera večer, ale teď je takový intenzivnější. Zatím však takové to dusno před bouří. Kéž by to samo odeznělo a nikdo by neztroskotal v jinak docela poklidných vodách… Asi bych ještě byla ochotna přijmout nějakou krátkou přeháňku, která by zavlažila vyschlou půdu a letní kytičky by se mohly náležitě rozbujet… Je to paradox, když ve skutečnosti všude kolem mě pršelo celý minulý týden a teď, když má konečně vysvitnout slunce a já bych mohla vyběhnout ven v sukni a lehnout si na přehoz, sedím tu celá ustaraná a ani nevím proč…
Toť vše o tom blíže nespecifikovatelném špatném počasí…
Příští víkend vyrazím s Miši a spolubydličkou na Mezi Ploty. Nemůžu se dočkat:) Po Anifestu, který byl výborný zas trochu hudby a ještě k tomu dámská jízda;D Bude sranda;) Užijem si to…;) Mimochodem, Anifest stál vážně zato! Krásná probuzení a prosluněné chvilky na lavičce…doufám, že se o prázdninách dočkáme něčeho podobného, pokud to nespláchne nějaký neočekávaný zákeřný déšť… Už se šíííleně těším:o)
Držte mi/nám palce a jestli nemůžete v noci spát, stejně jako jsem včera nemohla já, nepište maily, po nichž zbude jen ticho (před bouří?), ale počítejte raději proužky…;) Ať je to léto hezčí a hezčí a nezkazí se nám počasí …
