Ticho a dusno před bouří? květen 25, 2008

Inu, není tomu tak dávno, co jsem psala sem, do okýnka pruhované věže se světýlkem nahoře… Napadlo mě, že by bylo docela fajn, kdyby se tu zobrazil kontrast mezi Májou s dobrou, přímo paprsčitě svítivou náladou a Májou, která se nachází v bouři nálad, která je plná obav, zklamání, vzteku a strachu…

Je to tak, když jsem minule psala o krásných tulipánech, tak dneska tu bude něco o tom mraku nade mnou, kterého se děsím…byl tak daleko, že jsem ho ani neviděla. Nechtěla jsem ho vidět, jelikož bylo všechno kolem krásné. Přes den svítilo sluníčko, v noci zas hvězdy a nebylo zapotřebí se čehokoli bát či děsit. Teď tu ale už od rána zkroušeně sedím a přemýšlím, proč mám takový divný pocit. Vlastně mě přepadnul už včera večer, ale teď je takový intenzivnější. Zatím však takové to dusno před bouří. Kéž by to samo odeznělo a nikdo by neztroskotal v jinak docela poklidných vodách… Asi bych ještě byla ochotna přijmout nějakou krátkou přeháňku, která by zavlažila vyschlou půdu a letní kytičky by se mohly náležitě rozbujet… Je to paradox, když ve skutečnosti všude kolem mě pršelo celý minulý týden a teď, když má konečně vysvitnout slunce a já bych mohla vyběhnout ven v sukni a lehnout si na přehoz, sedím tu celá ustaraná a ani nevím proč…

Toť vše o tom blíže nespecifikovatelném špatném počasí…

Příští víkend vyrazím s Miši a spolubydličkou na Mezi Ploty. Nemůžu se dočkat:) Po Anifestu, který byl výborný zas trochu hudby a ještě k tomu dámská jízda;D Bude sranda;) Užijem si to…;) Mimochodem, Anifest stál vážně zato! Krásná probuzení a  prosluněné chvilky na lavičce…doufám, že  se o prázdninách dočkáme něčeho podobného, pokud to nespláchne  nějaký neočekávaný zákeřný déšť… Už se šíííleně těším:o)

Držte mi/nám palce a jestli nemůžete v noci spát, stejně jako jsem včera nemohla já, nepište maily, po nichž zbude jen ticho (před bouří?), ale počítejte raději proužky…;) Ať je to léto hezčí a hezčí a nezkazí se nám počasí …

RozJařený pohled do minulosti:o) březen 13, 2008

Jaro je tu!? Venku už je teď spíš aprílově, ale zas bych to nerada zakřikla…někdy ještě trochu přituhuje… Jelikož už jsem téměř čtrnáct dní doma a začíná mě to zmáhat, píšu všude, kam se jen dostanu se svým perem či klávesnicí…

Na lyžák jsem kvůli další nemoci neodjela, tak proto ten druhý týden volna, hned po prázdninách. Jako “velkého maroda” mě včera přjel navštívit ten, co je před N. I když to bylo v předvečer dvouletého výročí velkého krachu, tak jsme si to náležitě užili. A jak…! O:-) Ano, je tomu dneska přesně dva roky, co jsem poprvé truchlila a vážně brečela kvůli klukovi…od té doby se toho stalo hodně, ale můj první blog tzv. černo-černá Maríina tma v hlavě, vděčí za své založení právě pocitům a myšlenkám, kterýma oplývala moje kebulka právě v tomto ne příliš veselém období…a bylo to neveselé nejen kvůli neopětované lásce…ještě pořád se tomu teď nemůžu tak úplně smát… Od té doby, co jsem začala psát takhle do světa, tak se toho dost změnilo a v začátcích to bylo až takové, že jsem ty první dva měsíce svého velmi otevřeného a “neohroženého” vyjadřování se, musela z internetu nenávratně odstranit…Jenže ono asi opravdu existuje něco jako závislost…ještě když je člověk takový grafoman jako já, že? Takže jsem na to psaní po pár týdnech zase skočila a od května 2006 takhle funguju… To je celá moje bloggerská historie… Tenhle blog, jak jsem se snažila na začátku naznačit, vzniknul také proto, že černá je někdy moc nebarevná a jak se toho hodně změnilo, toužím se někdy projevit i v jiných barvách…tady můžu experimentovat, v nynější hvězduplné tmě budu dál konzervativně pokračovat…;)

Nemůžu se dočkat až vylezu z baráku a venku bude teplíčko…sluníčko bude svítit…a…pak už bude chybět jen jediné a to mi snad doufám a klepu na zuby, také nebude scházet;o)

Tak to jen tak pro zajímavost, nějaký ten článek…možná i proto, že jsem z toho jara taková rozjařená…a už nemám roupama co dělat…jsem nevybouřená a vím, že budu ještě minimálně dva dny sedět doma…

Majte sa…co nekrááásněji:)

Jde na mě jaro…:) únor 7, 2008

Helou jelou:)!

Vypadá to asi, jako bych snad úplně zapoměla na tyhle moje pohledy z majáku…jenže ona to není tak úplně pravda, jelikož toho bylo vážně dost. Já vím, to mě neomlouvá. Také jsem stále více zvyklá psát spíš to, co se děje v hlavě, takže s majáky jsem spojila možná tak to, že jsem si na Vánoce koupila krásný majákový kalendář, heč!

Stalo se toho hodně. Občas bych z toho skákala na skaliska, to se musí nechat. Jenže jak už to tak bývá, aby mozku zbylo místo na tu spoustu nových věcí, tak v prvé řadě vytlačí to ošklivé, pak to nepodstatné a nakonec tam zbudou jen ty nejhezčí zážitky a chvíle, takže se stalo to, že i když se toho od listopadu událo i hodně nehezkého a občas se mi zdálo, že utonu ve vlnách, přišly i taková ta světla a naleštěné lodičky, které pluly okolo…Momentálně to došlo tak daleko, že je klidné moře (ale to tedy klepu na zuby a dosti razantně, jelikož na některé bouře se jen tak zapomenout nedá…), krásná noc, jasno, hvězdy svítí a silné světlo majáku též. Teď sice z postele a peřin, jelikož leží doma nemocná, ale i tak…Když se na to podívám z ptačí perpektivy, tak plavu dobře:)

Chyběl mi tenhle rozsvícený pozitivní prostor…nějak na mě psaní sem dobře působí:)

Mimochodem, až budete mít chuť na něco zvláštního, odložte Malého prince; Zločin a trest; Fulghuma a Seiferta a nahlédněte do Erekce, ejakulace, exhibice a dalších příběhů obyčejného šílenství…Bukowski. Čtu ho na doporučení, na oplátku jsem zas já doporučila Devatero pohádek…ano, zajímavý kontrast:D Je to moje oblíbená pohádková knížka, hned po Paní Láryfáry a Pipi dlouhé punčoše:)

Takže tu tak polehávám, popíjím čajdu, čtu věty, které nezačínají velkým písmenem, smrkám, pozoruji svých šestnáct téměř zvadlých tulipánů od tatíka, které mi byly před týdnem věnovány v předvečer šestnáctin…a těším se, moc se těším na zítřek, jelikož i když jsem nachcípaná a vypadám ošklivě nemocně, i tak se mě snad ten, co je před N neleknul natolik, aby za mnou v pátek nepřijel;) Inu, na podzim jsem pesimisticky uvažovala o poločasech a časech rozpadu, nyní už se mi o tom moc přemýšlet nechce. Zima už je skoro pryč, brzo bude jaro a pak léto…a co já vím? Třeba zužitkuju ten červený přehoz a třeba až bude zem prohřátá, budeme se na něm válet spolu…:o)

Tak hleďme dál a mžourejme v oslnivém slunečním svitu či v noci za světel majáků:)

Přeji krásný den a hodně štěstí…ať na vás to jaro také vletí! 

21.=31+30=2 …aneb – mánie? říjen 21, 2007

Tak tedy dnes je 21.října a i když je venku zima, mně je vážně krásně…nevím, co mě to tak najednou popadlo, možná je to i tím, že už je konečně neděle, ale pocit zamilovanosti mě dnešního rána zaplavil absolutně hodně…a to ošklivý zataženo, co je venku, přijde mi jako modrá obloha…(téměř i bez mráčku…). Tak jsem připojila tenhle obrázek a rozhodla jsem se světu popřát krásný podzimní den! Nezmrzněte!

Ať slunce prosvítí každý krok vašeho všedního dne…nechť nad vámi v noci hvězdy bdí!

Přeji nááádherný týden:)!

Dejte si čajdu! říjen 13, 2007

Až jednou budete šíííleně unavení a vaše drahá polovička nebude zrovna dobře naložena, nasedněte v malé vísce na autobus a nechte se zvolna unášet přes všechny díry silnic všemi kousky lesa až na metro do Prahy…přečkejte otravnou cestu mezi špatně naladěnými Pražáky, kteří se těší domů a těšte se na to, co přijde…

Stačí zalehnout do koutku čajovny. Ano, už to zalehnutí do měkkých polštářů je výjimečné, jelikož v tomhle koutku je neustále plno a teď jste se tam prorvali i vy:) Pokud máte za sebou pár perných dnů a krátkých spánků či hodin biologie nebo civics, pak vám to bude připadat ještě daleko dokonalejší. Když vám pak přinesou vodnici a provedou před vámi čajový obřad, nemáte slov. Musíte však ležet vedle svého protějška, usmívat se do jeho zářících očí a přičichnout k čerstvě vyluhovanému bílému čaji, jenž prý podporuje povídavost:)

Čajový obřad mě nadchnul. I kdyby ten čaj pak chutnal sebehůř, stejně vám bude chutnat, jelikož jeho příprava uchvátí všechny smysly-ano i hmat…konvička s vroucí vodou pálí do bříšek prstů jako čert;) …, ale ten čaj ještě k tomu skvěle chutnal! Nu, to se musí zažít. To se musí pořádně vyluhovat…a vychutnat všechny chutě, vyčmuchat všechny vůně, které se neustále mění…a v neposlední řadě se musíte dívat do očí které jsou tak nádherné, že se od nich prostě nejde odtrhnout, pokud nejsou zavřené, ale to pak musí být i ty vaše, jelikož… … …:o)(o: Jo…a když pak do všeho vtrhne Miši a tenkým hláskem se zeptá, jestli by se do koutku mohla nacpat taky a ne sama…to je pak člověk obklopen z obou stran pohodou…:)

A jinak byl celý týden velmi náročný, nestihla jsem ani moc číst…ale dokonce jsem se i chvilinku kochala barevnými listy a válela se po modrém doskočišti…

Dejte si čajdu, zabalte se do deky, obejměte polštář a mějte se…;) A pokud máte možnost obejmout někoho živého a zabalit se do deky ve dvou…budete se mít ještě líp;D

Když převažují pozitiva, snad bude nález negativní… říjen 6, 2007

Dneska byl krásný den:) Ano, musela jsem brzo vstávat. Ano, byla jsem v tom podivném bílém prostředí…Ale na druhou stranu ruku v ruce s tím, co je před N a byla tam i Miši. Děkuju:)

V Trafice na sofa a pak domů na čajdu…dnes prý bez cukru;o) Bylo mi nádherně. Těším se na zítřek a na všechny další dny, jen doufám, že mě nerozbolí hlava, tak jako v závěru dneška…I to je ale daleko lehčí, když vím, že se mám o koho opřít…tedy…alespoň jsem o tom neustále ujišťována;)

Na obzor zatím nekoukám…už kvůli tomu, že mě třeba zítra přepadnou dva rychlíky, kterých se nejde moc lehce zbavit…zatím si užívám světla, které dneska svítí a té jasné oblohy s mráčkama…Jsem zvědavá na příští týden…středa bude neobyčejná, ve čtvrtek španělština a pak snad procházka za plot a pak už nic víc nevím…vůbec mě nenapadá, jak to asi bude, ale nějak to dopadne…Snad jen nespadnou závory a nezačne problikávat červené světlo, které zasignalizuje průjezd vlaku. To by se mi teda vážně nelíbilo a podstatnou část věcí by to zkomplikovalo… Jo… a ještě něco absolutně jasného…budu si číst! Slibuju, Miši;)

Majta sa, ďakujem za dnešek a ať mi v pondělí řeknou něco hezkého…

Chemii už (skoro) jen jako předmět;) září 23, 2007

Tak zase po několika hodně dnech píšu i na tento blog:) Celý ten týden jsem byla tak vysmátá, že jsem na nějaké psaní nikdy, kromě učební doby v jídelně, nepomyslela…

Včera jsem snědla spoustu švýcarské čokolády a konečně viděla Verousche, v pátek jsem zas prošla kus Prahy a vyspala se na lavičce ve velký košili, aby mi nebyla zima…Jen mám rýmičku a kašlíček, což není zrovna fajn, ale vycházky jsou podepsaný a dneska v pět jdu na autobus, takže si nedovedu představit, co by se mohlo nějak radikálně zlepšit:)

Jen času moc není, jelikož za tím plotem mám pořád co dělat…a taky jsem po tom prvním týdnu dost unavená. Španělština navíc, ekonomie do čtyř a k tomu ještě dva kroužky a německá kniha…jo a ve středu chci jezdit do Prahy…řekla bych, že víkendy, ač se to našim asi vážně nebude líbit, budou ve znamení odpočinku a spánku. Ano, válení mám nejradši:)

Dneska jsem jen tak pro zajímavost zadala do vyhledávače mojich oblíbených obrázků název jedněch prášků na dobrou náladu…Zjistila jsem, že jsou to asi jedny z nejznámějších a nebo určitě nejkomentovanějších… Tolik zvláštních obrázků a jiných vyjádření k “chemickému pocitu pohody” jsem nikde jinde nenašla…pro zajímavost něco přidávám;)

Tak se snad zas někdy ozvu…;D Zatím sa majte:)

Jen tak na kratko…bez cestiny… září 10, 2007

Tak dneska jsem se ve skole tesila pouze na cestinu, ale ta mi bohuzel odpadla, takze tu uz hodinu sedim ve tride a konecne se mi povedlo dostat se na stranku, na jakou jsem chtela, abych napsala novy kratoulinkz prispevek, protoze uz za chvilku mam fyziku, kde se pocitam dozvim neco noveho o Neewtonovi a o kilogramech a gramech…:(

Ti, na ktere jsem se tak tesila uz se dneska konecne vratli z Anglie, takze ve stredu si zprijemnim den:o) …babi mi dneska rano namazala chleba a smichala cornflakes s jogurtem presne, jak to mam rada:) Mam presne psaci naladu, takze dneska asi obstastnim oba dva blogy, ale az z domu, protoze tadz je malo casu, i kdyz bz ho bylo hodne, kdybych se mela ucit jen to, co jeste neznam…a taky je tady tahle debilni klavesnice…