Ticho a dusno před bouří? květen 25, 2008

Inu, není tomu tak dávno, co jsem psala sem, do okýnka pruhované věže se světýlkem nahoře… Napadlo mě, že by bylo docela fajn, kdyby se tu zobrazil kontrast mezi Májou s dobrou, přímo paprsčitě svítivou náladou a Májou, která se nachází v bouři nálad, která je plná obav, zklamání, vzteku a strachu…

Je to tak, když jsem minule psala o krásných tulipánech, tak dneska tu bude něco o tom mraku nade mnou, kterého se děsím…byl tak daleko, že jsem ho ani neviděla. Nechtěla jsem ho vidět, jelikož bylo všechno kolem krásné. Přes den svítilo sluníčko, v noci zas hvězdy a nebylo zapotřebí se čehokoli bát či děsit. Teď tu ale už od rána zkroušeně sedím a přemýšlím, proč mám takový divný pocit. Vlastně mě přepadnul už včera večer, ale teď je takový intenzivnější. Zatím však takové to dusno před bouří. Kéž by to samo odeznělo a nikdo by neztroskotal v jinak docela poklidných vodách… Asi bych ještě byla ochotna přijmout nějakou krátkou přeháňku, která by zavlažila vyschlou půdu a letní kytičky by se mohly náležitě rozbujet… Je to paradox, když ve skutečnosti všude kolem mě pršelo celý minulý týden a teď, když má konečně vysvitnout slunce a já bych mohla vyběhnout ven v sukni a lehnout si na přehoz, sedím tu celá ustaraná a ani nevím proč…

Toť vše o tom blíže nespecifikovatelném špatném počasí…

Příští víkend vyrazím s Miši a spolubydličkou na Mezi Ploty. Nemůžu se dočkat:) Po Anifestu, který byl výborný zas trochu hudby a ještě k tomu dámská jízda;D Bude sranda;) Užijem si to…;) Mimochodem, Anifest stál vážně zato! Krásná probuzení a  prosluněné chvilky na lavičce…doufám, že  se o prázdninách dočkáme něčeho podobného, pokud to nespláchne  nějaký neočekávaný zákeřný déšť… Už se šíííleně těším:o)

Držte mi/nám palce a jestli nemůžete v noci spát, stejně jako jsem včera nemohla já, nepište maily, po nichž zbude jen ticho (před bouří?), ale počítejte raději proužky…;) Ať je to léto hezčí a hezčí a nezkazí se nám počasí …

Co to??? listopad 3, 2007

Ehm, snad bude ten příští týden o něco vydařenější…na chatě bylo nááádherně, ale od neděle večer krach… Normálně jsem zas nic nepřečetla, nic neposlouchala, nic neudělala…

…není vlastně o čem psát, jelikož ty věci co se staly zatím rezonujou v mojí hlavě, která je ještě nezvládla pořádně zpracovat a ohodnotit…Třeba se tomu pak zasměju a ještě o tom ráda napíšu…

Zatím se mějte lépe než já…;)

Jak domluvit mozku, přežít kosu a přežít vůbec? říjen 20, 2007

Moji drazí, moji milí…

…jak jen začít, když stále něco dělám a myšlenky si ani nestačím srovnat, když tu už začínám něco nového…? K tomu všemu ještě stále koukám na imaginární obzor. Neustále se tam střídají všemožné obrazy a předtuchy. A jelikož nejsem moc velký optimista, nejsou vždy modro-oblohářské. Šlehající blesky, šedé zataženo, kroupy, déšť…mimochodem, dneska ráno prý už i v Černé Díře padal sníh! Ještě, že jsem spala do půl jedenácté a nestihl mě ten otřesný pohled na poletující studené kousky oblohy, které štípou a pak mě zebe všechno a mám červený nos…To mě přivádí k myšlence, že všechny super-romantické filmy typu “Rosamunde Pilcher” jsou natáčeny buďto v létě, aby na seníku nebyla zamilovanému páru zima a nebo nějakým zázrakem dojde k uvolnění bytu či v lepším případě obrovského domu s velikánskou postelí a vířivou vanou (když je náhodou zima). Povšimla jsem si taky toho, že pár vycházející ze seníku není nikdy obalen senem a rozhodně ho nemá plné vlasy a ještě třetí den po romantické chvilce mu nepadá sláma z bot… Nehledě na to, že když náhodou nejdou do obrovské vily, ale opravdu na seník, je tam vždycky volno, jako by ostatní měli kam jít nebo se snad vůbec nepárovali! Inu, život není jako růžová zahrada ani se neutápí v plamenech vášně a už vůbec nikdo nedbá na křehkost některých vztahů. Poslední dobou mě trápí moje neposedné myšlenky a to, že vůbec nestíhám (nestíhám všechno včetně mého mozku…). Jo a taky mě štve ta strašná kosa!!! Je hnusná, odporná, nechutná zima!!!

Nikdy mi ještě nevyšel prvo-májový polibek…ehm, na Petříně, tak o tom se mi ani nezdálo, ale zas se zužitkovala středeční vycházka, takže jsem poprvé vytáhla na Petřín někoho jiného, než moji spolubydličku a nebyla jsem tam tažena násilí kýmkoli z rodinky! Ano, ten co je před N se nechal dotáhnout asi tak do půlky kopce, takže jsme probrali krásnou barevnost listů, kterou asi vidí jen někteří podivní jedinci (takže on ne, což je jedna z věcí, kterou vážně nechápu…) a sice jsme nedošli ani k rozhledně nebo k Máchovi, ale sedli jsme si na lavičku v půlce kopce…Tam mě bohužel přepadnul náhlý výkyv nálady. Nejspíš mojemu mozkovi došlo, že bude muset vydat nějaký silnější signál, když na jeho malá upozornění “zamysli se, odpočiň si, sedni si, vypni na chvilku, vykašli se na to, rozbreč se, nesměj se jak blbá” nereaguju a pořádně mi to osladil. Vůbec se mi to nelíbilo. Přehnal to! Byla jsem úplně mimo…naštěstí jen na chvíli, ale zato vážně intenzivně… No, ale na Petříně jsem tedy konečně byla tak, jak jsem vždycky chtěla…ehm, dobře, měla bych to zopakovat a dovést k dokonalosti, ale to asi vážně až v květnu, jelikož nanějakou delší dobu mě už v tomhle počasí nikdo ven nedostane!

Jo, Miši, závidim Ti ty tvoje prázdniny…teda spíš vaše, co?…Takovou příležitost kdybychom měli…:o) Ehm, pouze zasněný pohled;o)

Dobře, tak já si jdu lehnout a číst…omluvte mě, jsem vyžvejknutá a zítra (+dalších několik dní-minimálně!) bych potřebovala ignorovat mozek, který mi neustále říká něco jako že jsem moc veselá, takže si musím alespoň trošku odpočinout a domluvit mu;)

Pááá;o)

Učím se plavat září 9, 2007

Tak tedy po dlouhé době píšu po druhé…Já to totiž s těma dvěma blogy trošku nestíhám:), to se musím přiznat;) Vzala jsem si toho na sebe sice hodně, ale když se to tak vezme, tak teď ve škole opakuju první až devátou třídu, takže se vlastně nic neděje:D Njn, s novou školou to našim moc nevyšlo…nesvobodně jsem byla dotlačena od někud, kde jsem to zbožňovala, někam, kde je to šílený a cejtim se tam strašně blbě…

Moře se bouří a já se učím plavat, takže hledám novou školu a držte palce, ať to v pondělí vyjde…jinak se totiž můžu jít zakopat, protože už ten první týden mě psychicky zmohl. Když totiž vycházíte každý den ve čtyři ze školy a uvědomíte si, že jste pro změnu ztratili celých osm hodin, komu by z toho nebylo na nic?

Už se nemůžu dočkat středy, až se snad uvidím s těmi, co mám tak ráda, kteří se v úterý a někteří již v pondělí dopraví do králíkárny za pletivo a započnou tam další zajímavý školní rok…no a já tady budu kynout ve věži majáku a vždycky si spustim dolu lano nebo tak něco, abych se na chvilku dostala do toho světa…Zatím ještě vážně netuším, jak ten můj “život” tady bude po dvou letech probíhat…a jak se po třech letech dám dohromady s rodinkou, která už sna dokonale zapomněla, že k ní patřím…, a když náááhodou vidí tu Mařenu, tak jako černou ovci rodiny…Nu, ještě to bude zvláštní, divné, ale snad chvílemi i pěkné…

Ještě, že každý večer dostanu láskyplnou a povzbudivou sms-ku:o) a můžu kdykoli zavolat Miši, která se mnou něco podnikne:D

Jo a včera jsem byla na Medvídkovi:) Samozřejmě, že s Miši…oslavovaly jsme její říjnový svátek, když se ten můj oslavoval už v srpnu a to ho mám teprv v teď v září… Medvídek byl perfektní…Macháček jako vždy nezklamal, příběh promyšlený od začátku do konce, několikrát jsme neudržely smích, jen kdyby ti lidé kolem nevkusně nechroupali popcorn…rozhodla jsem se, že založím kino, kde se nebude prodávat popcorn a promítat se budou jen kvalitní filmy:) Ano, tenhle nápad by se mé (bývalé) spolubydlící, myslím, zamlouval;) Viď, originalitko…? Myslím na tebe;)

Gaislerová byla skvěle oblečená, Trojan mluvil italsky, Vilhelmová měla cukrárnu a bordel v bytě a všichni se tam tak různě podváděli, vedli dvojí životy, lhali, přátelili se, měli děti, úspěchy i neúspěchy…Protiklady, paradoxy…život? Všechno zakončilo čínské přísloví: Je dobré pravdu znát a nahlas o ní zpívat, ale ještě lepší je pravdu znát a zpívat o datlích…-ano, tohle nás s Miši nadchlo:)

Tak mi držte palce, ať najdu tu školu a naučím se v týhle “novotě” plavat…však ono se (snad) vše zlé v dobré obrátí…třeba mi někdo, když ne kruh, hodí aspoň ty odpoprný gumový rukávky…může se taky stát, že už budu v bezvědomí a budu potřebovat záchranáře, ale jednou ten zvrat k lepšímu prostě přijít musí…nebo snad myslíte, že ne?!