Májové tulipány květen 3, 2008

No nejsou nádherné? Po dlouhé době se tu zas objeví nějaký článek a hned s takovou krásnou fotkou:) Ano, je to tak! Dostala jsem svou první květinu od muže, když tedy nepočítám otce… Jsem šťastná jako blecha. Dneska je sice už třetího a on přišel a “vrazil” mi kytku už prvního, ale moje oblíbené tulipány, které rozsvítily celý můj pokoj, jsou nadále svěží a čerstvé. Žluto-červené žíhání, modrá váza…Jsem unešena. Dokonalé.  – Chtěla bych tímto vzkázat všem chlapcům a mužům, aby si tento odstavec přečetli ještě jednou a klidně i vícekrát, dokud si nevšimnou, jakou taková květina dokáže udělat radost. A to i kdybyste ji vyrvali z nějakého záhonu v parku…nebo třeba donesli obyčejnou sedmikrásnku. Chápete?

Procházka přelidněným Petřínem. Ano tati, měl jsi pravdu, že prvního máje jsou v Praze určitě romantičtější místa, ale už proto, že to byl odjakživa můj sen, vyrazit v tento lásky čas zrovna sem, tak jsme prostě museli;) Nakonec jsme byli rádi, že jsme sešli ten prudký kopec, polibku pod rozkvetlým stromem jsem se taky dočkala a snědli jsme strašnou spoustu zmrzliny…

Mám toho sice teď opravdu hodně, ale zas jsem téměř pořád plná pozitivní energie a celkem šťastná, takže mi jde všechno rychle od ruky a vážně není, na co si stěžovat. Když ještě připočtu to, že ve středu odjíždím na pět dní na Anifest-festival animovaného fimu v Třeboni…je to perfektní:)

Neodpustím si ještě jeden pohled na mou překrásnou květinu, tentokrát z ptačí perspektivy…:)

Přeji vám krásný konec jara, příjemný začátek léta a ať rozkvetete…nebo ať aspoň kvete vše kolem vás…

Taky přeju hodně zdraví všem alergikům a astmatikům, dneska je náš mezinárodní den;) !

Zatial;o)

Láska…pozitívně únor 14, 2008

Láska vždy vyléééčí to čo treba… (Dnes se zaměříme na lásku a její lepší stránky, ano? Nebude myslet na ty ošklivé věci…;) ) 

Ne, nemám ráda Valentýn, ten červeno-růžový komerční svátek úchylných amorků… Jen musím říci, že nebýt tohoto citu, který je podle kalendáře dnes oslavován (Já či snad lépe řečeno my, oslavujeme téměř každým dnem;o) ), bych se tento týden měla snad ještě hůř…a to už si zas tolik nedovedu představit. Ať jsem se přes den mračila nebo mě bolela hlava, s každým krásným úsměvem od toho, co je před N mi bylo lépe…

…a taky ty písničky se docela hodí…

Subways a jejich Mary, Eláni a Zalubil sa chlapec nebo Vymyslená…:o) Vlna rytmu mnou prostoupí, směju se, poskakuju a prozpěvuju si…:)

Za chvilku zas další hodina a odpoledne budu vyřízená usínat, jenže pak přijde večer…a znovu obživnu…polechtáním nebo tak něčím;o)

Zatial sa mááájte;o) a vězte, že láska je kouzelná…O:-) 

Jde na mě jaro…:) únor 7, 2008

Helou jelou:)!

Vypadá to asi, jako bych snad úplně zapoměla na tyhle moje pohledy z majáku…jenže ona to není tak úplně pravda, jelikož toho bylo vážně dost. Já vím, to mě neomlouvá. Také jsem stále více zvyklá psát spíš to, co se děje v hlavě, takže s majáky jsem spojila možná tak to, že jsem si na Vánoce koupila krásný majákový kalendář, heč!

Stalo se toho hodně. Občas bych z toho skákala na skaliska, to se musí nechat. Jenže jak už to tak bývá, aby mozku zbylo místo na tu spoustu nových věcí, tak v prvé řadě vytlačí to ošklivé, pak to nepodstatné a nakonec tam zbudou jen ty nejhezčí zážitky a chvíle, takže se stalo to, že i když se toho od listopadu událo i hodně nehezkého a občas se mi zdálo, že utonu ve vlnách, přišly i taková ta světla a naleštěné lodičky, které pluly okolo…Momentálně to došlo tak daleko, že je klidné moře (ale to tedy klepu na zuby a dosti razantně, jelikož na některé bouře se jen tak zapomenout nedá…), krásná noc, jasno, hvězdy svítí a silné světlo majáku též. Teď sice z postele a peřin, jelikož leží doma nemocná, ale i tak…Když se na to podívám z ptačí perpektivy, tak plavu dobře:)

Chyběl mi tenhle rozsvícený pozitivní prostor…nějak na mě psaní sem dobře působí:)

Mimochodem, až budete mít chuť na něco zvláštního, odložte Malého prince; Zločin a trest; Fulghuma a Seiferta a nahlédněte do Erekce, ejakulace, exhibice a dalších příběhů obyčejného šílenství…Bukowski. Čtu ho na doporučení, na oplátku jsem zas já doporučila Devatero pohádek…ano, zajímavý kontrast:D Je to moje oblíbená pohádková knížka, hned po Paní Láryfáry a Pipi dlouhé punčoše:)

Takže tu tak polehávám, popíjím čajdu, čtu věty, které nezačínají velkým písmenem, smrkám, pozoruji svých šestnáct téměř zvadlých tulipánů od tatíka, které mi byly před týdnem věnovány v předvečer šestnáctin…a těším se, moc se těším na zítřek, jelikož i když jsem nachcípaná a vypadám ošklivě nemocně, i tak se mě snad ten, co je před N neleknul natolik, aby za mnou v pátek nepřijel;) Inu, na podzim jsem pesimisticky uvažovala o poločasech a časech rozpadu, nyní už se mi o tom moc přemýšlet nechce. Zima už je skoro pryč, brzo bude jaro a pak léto…a co já vím? Třeba zužitkuju ten červený přehoz a třeba až bude zem prohřátá, budeme se na něm válet spolu…:o)

Tak hleďme dál a mžourejme v oslnivém slunečním svitu či v noci za světel majáků:)

Přeji krásný den a hodně štěstí…ať na vás to jaro také vletí! 

Juchuchuchůůů? Nejásám předčasně, že ne? říjen 24, 2007

Juch, držte palce, ať to vyjde na všech frontách…vypadá to, že část prodlouženého víkendu bude opravdu skvělá:o)

Sice bude více než zvláštní, jak se teď budu muset doma chovat, abych je náhodou nenaštvala a oni se nerozhodli mi ten můj výlet s přenocováním třeba zatrhnout, ale stojí to za to…sny se neplní jen o Vánocích. Ehm, budu mít předvánoční Vánoce;) Ještě to sice není úplně jasné, jelikož všechna povolení zatím nebyla vyřčena, ale doufám…;o)

Láska v zimě bude ozkoušena, jelikož budem štípat dříví a navlíkat se, protože tam bude vážně kosa. Snad nebudem Miši a její drahou polovičku moc rušit;o) Ano, jsem nadšenááá:o)

Dokonce jsem si za ty tři dny i docela odpočinula, přečetla pár stránek, poležela u sestřiček a na seně též…jsem spokojená. Vůbec se to nevyvíjí špatně…;o) Psala jsem-o do sešitu na bélé stránky…:)

Mimochodem, tak jako v tom komiksoidním obrázku to osobně nemám, jen se mi ten obrázek šíleně líbil;) 

Majte sa, užívejte prodlouženého víkendu…a užívejte…:o)

21.=31+30=2 …aneb – mánie? říjen 21, 2007

Tak tedy dnes je 21.října a i když je venku zima, mně je vážně krásně…nevím, co mě to tak najednou popadlo, možná je to i tím, že už je konečně neděle, ale pocit zamilovanosti mě dnešního rána zaplavil absolutně hodně…a to ošklivý zataženo, co je venku, přijde mi jako modrá obloha…(téměř i bez mráčku…). Tak jsem připojila tenhle obrázek a rozhodla jsem se světu popřát krásný podzimní den! Nezmrzněte!

Ať slunce prosvítí každý krok vašeho všedního dne…nechť nad vámi v noci hvězdy bdí!

Přeji nááádherný týden:)!

Když převažují pozitiva, snad bude nález negativní… říjen 6, 2007

Dneska byl krásný den:) Ano, musela jsem brzo vstávat. Ano, byla jsem v tom podivném bílém prostředí…Ale na druhou stranu ruku v ruce s tím, co je před N a byla tam i Miši. Děkuju:)

V Trafice na sofa a pak domů na čajdu…dnes prý bez cukru;o) Bylo mi nádherně. Těším se na zítřek a na všechny další dny, jen doufám, že mě nerozbolí hlava, tak jako v závěru dneška…I to je ale daleko lehčí, když vím, že se mám o koho opřít…tedy…alespoň jsem o tom neustále ujišťována;)

Na obzor zatím nekoukám…už kvůli tomu, že mě třeba zítra přepadnou dva rychlíky, kterých se nejde moc lehce zbavit…zatím si užívám světla, které dneska svítí a té jasné oblohy s mráčkama…Jsem zvědavá na příští týden…středa bude neobyčejná, ve čtvrtek španělština a pak snad procházka za plot a pak už nic víc nevím…vůbec mě nenapadá, jak to asi bude, ale nějak to dopadne…Snad jen nespadnou závory a nezačne problikávat červené světlo, které zasignalizuje průjezd vlaku. To by se mi teda vážně nelíbilo a podstatnou část věcí by to zkomplikovalo… Jo… a ještě něco absolutně jasného…budu si číst! Slibuju, Miši;)

Majta sa, ďakujem za dnešek a ať mi v pondělí řeknou něco hezkého…

Comeback:) září 15, 2007

Ano, ano, ano!!! Juchuchuchůůů!!! Jdu zpátky, vracím se, “omezenost” se vyplatila! Štěstí se mísí se zoufalstvím, když zjišťuju, že nevím, co si zabalit, i když jsem v králíkárně byla už dva roky…;) Bude to zvláštní, vydat se po rozlučkovém mailu zpátky mezi ty známé tváře, ale nemůžu se dočkat. Nechtěla jsem pryč… I když si budu muset nosit židli, protože nás bude o jednoho víc, stejně se tam někam vejdu a dokonce snad ani nebudu muset spát u koní. Má spolubydlička sice asi nebude ta, s kterou si budu před spaním povídat, ale stejn jí tak budu nadále nazývat:)

Jedna z mála věcí, kterých se vážně děsím a obávám je, že by mohl, jak by řekla Barusch, umřít křeček, který už pěkně dlouho ležel v kómatu. To je má jedinná obava, doufám, že zbytečná. Je ovšem opodstatněná, jelikož křeček netušil, že bude zas v kleci…no, a teď ho tam najednou šoupli. Ví, že to má taky něco do sebe, tak si snad zvykne. Budu se nsažit, co jen budu moct, slibuju…

Takže je to super:) V neděli se stěhuju zpátky. S polštářem, osuškou, medvědem, hrnečkem, čokoládou, kafem, iPodem, compem a plnicím perem:) Mááája se vrací:) Ona z toho má radost, tak jí to nekažte…;) Snad se na mě těší i někdo jiný…:D Jinak bych si připadala dost blbě…

Doma to od té doby, co se dozvěděli, že je můj přestup zpět za pletivo možný, neklape daleko více než před tím…čekala jsem to, musím být silná, nebude to lehké…, ALE co už, stejně tu moc nebudu, to je ta výhoda:D Tak tedy v dalších dnech čekejte nějaké zprávy z toho prostoru, kde čas běží jinak a majte sa;)