Když převažují pozitiva, snad bude nález negativní… říjen 6, 2007

Dneska byl krásný den:) Ano, musela jsem brzo vstávat. Ano, byla jsem v tom podivném bílém prostředí…Ale na druhou stranu ruku v ruce s tím, co je před N a byla tam i Miši. Děkuju:)

V Trafice na sofa a pak domů na čajdu…dnes prý bez cukru;o) Bylo mi nádherně. Těším se na zítřek a na všechny další dny, jen doufám, že mě nerozbolí hlava, tak jako v závěru dneška…I to je ale daleko lehčí, když vím, že se mám o koho opřít…tedy…alespoň jsem o tom neustále ujišťována;)

Na obzor zatím nekoukám…už kvůli tomu, že mě třeba zítra přepadnou dva rychlíky, kterých se nejde moc lehce zbavit…zatím si užívám světla, které dneska svítí a té jasné oblohy s mráčkama…Jsem zvědavá na příští týden…středa bude neobyčejná, ve čtvrtek španělština a pak snad procházka za plot a pak už nic víc nevím…vůbec mě nenapadá, jak to asi bude, ale nějak to dopadne…Snad jen nespadnou závory a nezačne problikávat červené světlo, které zasignalizuje průjezd vlaku. To by se mi teda vážně nelíbilo a podstatnou část věcí by to zkomplikovalo… Jo… a ještě něco absolutně jasného…budu si číst! Slibuju, Miši;)

Majta sa, ďakujem za dnešek a ať mi v pondělí řeknou něco hezkého…

Pod pokličkou kapky říjen 4, 2007

Ano, dneska byla na obloze znova poklička, ale pak se konečně rozpršelo:) Snad se ty mraky zas aspoň na pár dnů protrhnou…ať si je zima, ale s hezkým nebem;) (i když, kdyby ani mrazivo býti nemuselo, vůbec by mi to nevadilo:) )

Den utekl strašně rychle a to i přesto, že jsem měla školu do čtyř a tři nudné hodiny, jež zahrnovaly test, nic a opět ono nezbytné opakující se nic… Odpoledne (spíš k večeru) jsem se tak nějak zotavila s celodenní námahy, prošla jsem se na vzduchu a teď abych zas prý něco školovala…nu, oznámila jsem naší super-pregnantní vychovatelce, že to co právě píšu, je esej, jelikož ona neumí česky a anglicky říká například “klíňink” (tohle je piš jak slyš, tak kdyby jste to náhodou nepoznali, je to “cleaning”).

Chystám se tedy dopsat, vrhnout se na tu hromadu věcí do školy a pak bych si moc ráda četla, protože mě to nějak chytlo:) V super skvělý velký černý mikině, která nádherně voní…a vypadá přesně jako ta, kterou jsem vždycky chtěla, to bude fajn:) Musim si to její vypůjčení náležitě užít, ne?

Moře je tedy ještě stále trošku rozbouřené, ale dneska na něj někoukám…nekoukám před sebe, nestojím na zemi, koukám dolů, ale ne s úmyslem skočit na skaliska, ale prohlížím si proužky zas z jiné perspektivy…inu střídají se barvy, no…vidím je, protože ještě není noc…světlo se ještě nerozsvítilo, je šedo…s občasnými přeháňkami štěstí a smíchu…pod pokličkou dneska pěkně;) …jo a ještě něco!!! Červené, oranžové, žluté a nahnědlé listy…padají nebo se ještě pořád drží na stromech, ale aspoň trochu to prosvětlí tu chcípnutou náladu, které se pořád zavírají oči a jen by spala…

PS.:Svědku, gratuluju;o) 

Krásný večer…či den, ráno nebo noc…whatever;)

Svědek? říjen 2, 2007

Ano, tak dneska trpím na “skaliskovou náladu”… Mojí hlavu zase něco popadlo, tak to s ní budu muset nějak vydržet, ale obávám se, že tím bohužel netrpím jen já, což je asi nejhorší. Řekla bych, že jsem se půlku dnešního dne jen tak válela. Občasně i s knihou a někdy s rukou na spáncích, kde mi jezdí dokola dva rychlíky.

Čtu totiž perfektní knihu. Nemusím takové ty tlusté bichle. Mám ráda Fulghuma, který píše většinou tenoučké knížky s krátkými povídkami, úvahami a zamyšleními…Tohle je Fulghum a jeho román, který je tlustý asi jako čtyři až pět jeho “normálních” knih, má kapitoly, které na sebe navazují a celé je to na něj takové nezvyklé. Nejdřív jsem se nějak nemohla začíst a vydržela jsem to s tou knihou jen kvůli tomu, že jsem v některých jejích pasážích viděla mého otce a taky proto, že ji napsal můj favorit. Teď jsem do té knihy ponořena a plna asociací…nějak si mě to dílo získlalo. Kdyby ničím jiným, tak kapitolou “Maják”…a k tomu všemu jsem si zas vztahovačně vztáhla jeden důležitý charakter knihy a našla jsem ve svém životě taky jednoho takového “svědka”. To jsem si ale uvědomila teprve včera…

Tichý pozorovatel mého života. Nevím, jak se o něm rozepsat a ani nevím, jestli jeho samotného napadne, že ho za někoho takového považuji. Prostě podle všeobecného popisu více či méně odpovídá tomu, jak by měl takový “svědek” vypadat a tečka. Zahrávám si s tou myšlenkou, že někoho takového “mám” (ano, v uvozovkách, protože tohle přivlastňovací  sloveso ve spojení s osobou mi vůbec nesedí…). Líbí se mi to…:)

Třeba vám někdy napíšu o svědkovi obecně a nebo tom, který svědkuje mně, něco podrobnějšího. Prozatím stačí, že existuje a celé dlouhé řetězce všemožných asociací se mi rozvíjejí v hlavě a nechala bych to uzrát. …a nebo si přečtěte “Třetí přání”, je to bomba;)

Tak si tak říkám, že už jen to, co mám mimo jiné momentálně v hlavě-to jest svědek, by mi mohlo zlepšit náladu. Ale prostě to nějak nejde, tak snad se z toho přes noc vyspím, protože  tohle se mi vůbec nelíbí. Vlaky občas zastaví na zastávce, ale pak se pro změnu rozjedou a já se chytám za hlavu, bolí mě oči a švihla bych sebou na zem…či na ta skaliska…

Chemii už (skoro) jen jako předmět;) září 23, 2007

Tak zase po několika hodně dnech píšu i na tento blog:) Celý ten týden jsem byla tak vysmátá, že jsem na nějaké psaní nikdy, kromě učební doby v jídelně, nepomyslela…

Včera jsem snědla spoustu švýcarské čokolády a konečně viděla Verousche, v pátek jsem zas prošla kus Prahy a vyspala se na lavičce ve velký košili, aby mi nebyla zima…Jen mám rýmičku a kašlíček, což není zrovna fajn, ale vycházky jsou podepsaný a dneska v pět jdu na autobus, takže si nedovedu představit, co by se mohlo nějak radikálně zlepšit:)

Jen času moc není, jelikož za tím plotem mám pořád co dělat…a taky jsem po tom prvním týdnu dost unavená. Španělština navíc, ekonomie do čtyř a k tomu ještě dva kroužky a německá kniha…jo a ve středu chci jezdit do Prahy…řekla bych, že víkendy, ač se to našim asi vážně nebude líbit, budou ve znamení odpočinku a spánku. Ano, válení mám nejradši:)

Dneska jsem jen tak pro zajímavost zadala do vyhledávače mojich oblíbených obrázků název jedněch prášků na dobrou náladu…Zjistila jsem, že jsou to asi jedny z nejznámějších a nebo určitě nejkomentovanějších… Tolik zvláštních obrázků a jiných vyjádření k “chemickému pocitu pohody” jsem nikde jinde nenašla…pro zajímavost něco přidávám;)

Tak se snad zas někdy ozvu…;D Zatím sa majte:)

Comeback:) září 15, 2007

Ano, ano, ano!!! Juchuchuchůůů!!! Jdu zpátky, vracím se, “omezenost” se vyplatila! Štěstí se mísí se zoufalstvím, když zjišťuju, že nevím, co si zabalit, i když jsem v králíkárně byla už dva roky…;) Bude to zvláštní, vydat se po rozlučkovém mailu zpátky mezi ty známé tváře, ale nemůžu se dočkat. Nechtěla jsem pryč… I když si budu muset nosit židli, protože nás bude o jednoho víc, stejně se tam někam vejdu a dokonce snad ani nebudu muset spát u koní. Má spolubydlička sice asi nebude ta, s kterou si budu před spaním povídat, ale stejn jí tak budu nadále nazývat:)

Jedna z mála věcí, kterých se vážně děsím a obávám je, že by mohl, jak by řekla Barusch, umřít křeček, který už pěkně dlouho ležel v kómatu. To je má jedinná obava, doufám, že zbytečná. Je ovšem opodstatněná, jelikož křeček netušil, že bude zas v kleci…no, a teď ho tam najednou šoupli. Ví, že to má taky něco do sebe, tak si snad zvykne. Budu se nsažit, co jen budu moct, slibuju…

Takže je to super:) V neděli se stěhuju zpátky. S polštářem, osuškou, medvědem, hrnečkem, čokoládou, kafem, iPodem, compem a plnicím perem:) Mááája se vrací:) Ona z toho má radost, tak jí to nekažte…;) Snad se na mě těší i někdo jiný…:D Jinak bych si připadala dost blbě…

Doma to od té doby, co se dozvěděli, že je můj přestup zpět za pletivo možný, neklape daleko více než před tím…čekala jsem to, musím být silná, nebude to lehké…, ALE co už, stejně tu moc nebudu, to je ta výhoda:D Tak tedy v dalších dnech čekejte nějaké zprávy z toho prostoru, kde čas běží jinak a majte sa;)

Den podivně smíšený…, ale spíše nádherný:o) září 12, 2007

Tak tedy dneska Mááája slaví jmeniny…a dostala jsem (dala jsem si a zároveň dostala) krásnej dárak:) Jela jsem do králíkárny…nevím, jak se mi to povedlo:D …prostě jeden plán nevyšel, tak jsme na rychlo uskutečnili ten druhý, který se nakonec nejspíš asi ukázel daleko lepší:)

Nejdřív jsem projela spoustu stanic metrem a uskutečnila mnoho telefonátů…babička mi tedy k svátku dala odvoz z Babic do Černé Díry…;) , ale až když hlásili “příští stanice Mukařov”, uvědomila jsem si, kam jedu, koho uvidím a jak je to vlastně úplně perfektní:) Cestu za pletivo jsem našla a dokonce jsem měla téměř od začátku doprovod…bylo to super…takové celkové provětrání, slzy v očích, tentokrát i docela upřímná objetí, telefonát od toho, co má každý pátek svátek…krásný den…

Jo, ve škole jsem si říkala, že už to nevydržím, pak mě zamrazilo, když se na pár minut hodně změnily plány a vypadalo to téměř beznadějně, ale nakonec to byla nádhera… Udělali mi všichni strašnou radost a ještě větší radost by mi udělalo, kdybych se za nima mohla vrátit…o tom se doma nedebatuje, ale řekla bych, že se nám to každému trošku jinak bouřlivě honí v hlavách…

Doma už je ta oslava horší, tatínek se zeptal, co se slaví a pak úplně plynule přešel k televizi, zapnul ji a prohlásil, že on slaví fotbal…, ale obdržela jsem bílou obálku, na které bylo správně napsáno moje příjmení a uvnitř se skrýval nádherný dopis, na jehož konci bylo “M.” a zmínka o počtu dní, které byly dneska dopočítány:) Ten dopis letěl leteckou poštou přes moře…vždycky jsem si přála takovej dopis dostat:) Další splněné přání:)

Jen jsem strašně zklamaná, že pro mě za pletivem není volná lavice…bojím se, že to nevyjde…, ale křeček ještě neumřel, tak aspoň, že tak (Barusch, jestli na to máš autorský práva, tak sorry;) )

Tak zatím končím tento den plný smíchu, lesknoucích se očí, smíšených pocitů, nudy, zklamání, radosti, dvou kilometrové rychlochodecké procházky a dalších zážitků i pocitů…

Jen tak na kratko…bez cestiny… září 10, 2007

Tak dneska jsem se ve skole tesila pouze na cestinu, ale ta mi bohuzel odpadla, takze tu uz hodinu sedim ve tride a konecne se mi povedlo dostat se na stranku, na jakou jsem chtela, abych napsala novy kratoulinkz prispevek, protoze uz za chvilku mam fyziku, kde se pocitam dozvim neco noveho o Neewtonovi a o kilogramech a gramech…:(

Ti, na ktere jsem se tak tesila uz se dneska konecne vratli z Anglie, takze ve stredu si zprijemnim den:o) …babi mi dneska rano namazala chleba a smichala cornflakes s jogurtem presne, jak to mam rada:) Mam presne psaci naladu, takze dneska asi obstastnim oba dva blogy, ale az z domu, protoze tadz je malo casu, i kdyz bz ho bylo hodne, kdybych se mela ucit jen to, co jeste neznam…a taky je tady tahle debilni klavesnice…

Učím se plavat září 9, 2007

Tak tedy po dlouhé době píšu po druhé…Já to totiž s těma dvěma blogy trošku nestíhám:), to se musím přiznat;) Vzala jsem si toho na sebe sice hodně, ale když se to tak vezme, tak teď ve škole opakuju první až devátou třídu, takže se vlastně nic neděje:D Njn, s novou školou to našim moc nevyšlo…nesvobodně jsem byla dotlačena od někud, kde jsem to zbožňovala, někam, kde je to šílený a cejtim se tam strašně blbě…

Moře se bouří a já se učím plavat, takže hledám novou školu a držte palce, ať to v pondělí vyjde…jinak se totiž můžu jít zakopat, protože už ten první týden mě psychicky zmohl. Když totiž vycházíte každý den ve čtyři ze školy a uvědomíte si, že jste pro změnu ztratili celých osm hodin, komu by z toho nebylo na nic?

Už se nemůžu dočkat středy, až se snad uvidím s těmi, co mám tak ráda, kteří se v úterý a někteří již v pondělí dopraví do králíkárny za pletivo a započnou tam další zajímavý školní rok…no a já tady budu kynout ve věži majáku a vždycky si spustim dolu lano nebo tak něco, abych se na chvilku dostala do toho světa…Zatím ještě vážně netuším, jak ten můj “život” tady bude po dvou letech probíhat…a jak se po třech letech dám dohromady s rodinkou, která už sna dokonale zapomněla, že k ní patřím…, a když náááhodou vidí tu Mařenu, tak jako černou ovci rodiny…Nu, ještě to bude zvláštní, divné, ale snad chvílemi i pěkné…

Ještě, že každý večer dostanu láskyplnou a povzbudivou sms-ku:o) a můžu kdykoli zavolat Miši, která se mnou něco podnikne:D

Jo a včera jsem byla na Medvídkovi:) Samozřejmě, že s Miši…oslavovaly jsme její říjnový svátek, když se ten můj oslavoval už v srpnu a to ho mám teprv v teď v září… Medvídek byl perfektní…Macháček jako vždy nezklamal, příběh promyšlený od začátku do konce, několikrát jsme neudržely smích, jen kdyby ti lidé kolem nevkusně nechroupali popcorn…rozhodla jsem se, že založím kino, kde se nebude prodávat popcorn a promítat se budou jen kvalitní filmy:) Ano, tenhle nápad by se mé (bývalé) spolubydlící, myslím, zamlouval;) Viď, originalitko…? Myslím na tebe;)

Gaislerová byla skvěle oblečená, Trojan mluvil italsky, Vilhelmová měla cukrárnu a bordel v bytě a všichni se tam tak různě podváděli, vedli dvojí životy, lhali, přátelili se, měli děti, úspěchy i neúspěchy…Protiklady, paradoxy…život? Všechno zakončilo čínské přísloví: Je dobré pravdu znát a nahlas o ní zpívat, ale ještě lepší je pravdu znát a zpívat o datlích…-ano, tohle nás s Miši nadchlo:)

Tak mi držte palce, ať najdu tu školu a naučím se v týhle “novotě” plavat…však ono se (snad) vše zlé v dobré obrátí…třeba mi někdo, když ne kruh, hodí aspoň ty odpoprný gumový rukávky…může se taky stát, že už budu v bezvědomí a budu potřebovat záchranáře, ale jednou ten zvrat k lepšímu prostě přijít musí…nebo snad myslíte, že ne?!

Kuk! srpen 26, 2007

Za prvé mě Brunoxův nápad s “Májovým světem” opravdu nadchnul, za druhé se mi strašně líbily tyhle barvy, za třetí jsem měla chuť to vyzkoušet a spoustu nápadů, které bych chtěla uskutečnit…

Tak jsem to tedy zkusila a mám druhý blog…dokonce prý jde přesunout příspěvky z “hlavy” sem, ale že bych stěhovala více než roční vyťukávání, na to mám tu černo-černou tmu Maríinu moc ráda…:)

Uvidíme, třeba se to tu rozjede a nebo jsem si vzala moc velký sousto, ale každopádně jsem PROSTĚ musela:) Nezkrotná touha obsadit další doménu a zmocnit se další z mnoha stránek ve světě mi nedala…

Tak teď už jsem i tu…A záleží jen na tom, jak se vyspím a jak se zrovna podívám z majáku…Někdy si připadám nad vším a ve výšce, někdy koukám na ty proužky a snažím se je spočítat, občas je moře rozbouřené a bojím se vycházet, pak zas zasvítí silné světlo a je mi líp, ale někdy mám vážně náladu skočit na skaliska! Copak ale uvidím na obzoru???

Nechám se překvapit, člověk nikdy neví…“Nejkrásnější věci přicházejí, když to nejméně čekáme…”